Reklama
 
Blog | Kateřina Hadrabová

Oni už moc dlouho nevydrží…

Přeplněné záchytné tábory, zastavené dodávky potravin: krize v Řecku dostihla ty nejslabší – uprchlíky

V těchto dnech, kdy celá Evropa hledí k Bruselu, kde Řekové a Evropané jednají o dalších záchranných miliardách, se na ostrově Lesbos sbírá vlna hněvu. Mnoho mužů a žen, uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu nebo Iráku, se shromáždilo na plácku v záchytném táboře Kara Tepe. Svými prsty tvoří véčka a skandují „svobodu!“ do kamer řeckých televizních stanic. Jsou rozhněvaní pro to, jak s nimi vláda v Aténách a Evropa zacházejí.

Již několik týdnů se na Lesbu, třetím největším ostrově v zemi, odehrává drama, které v televizním vysílání nejspíš neuvidíte. Většina médií je momentálně zaměstnána podáváním zpráv o dluhové krizi v Řecku a o boji země za setrvání v eurozóně. Tomu, co se mezitím děje s tisíci uprchlíky v Řecku, nevěnuje pozornost téměř nikdo. Přitom spolu právě teď obě krize – krize hospodářská a uprchlická – souvisí těsněji než kdy dřív a ta první zmíněná dohání čím dál víc ty nejslabší ze všech, ty, kdo přišli do Evropy v naději na lepší život.

Z východní strany Lesbu je to jen pár kilometrů k turecké pevnině. Nejčastěji v noci tam lidé usedají do jednoduchých bárek, které mnohdy neunesou více než 20 osob. Kolem 25 000 jich od začátku roku dorazilo jen na Lesbos, dalších 25 000 se do Řecka dostalo přes jiné ostrovy v blízkosti tureckého pobřeží: Kos, Samos nebo Chios. Spyros Galinos, starosta Lesbu, říká: „Ta čísla nás zmáhají. Je to, jako by tu každý den vyrostla nová vesnice.“

Reklama

Část uprchlíků rovnou pokračuje do přístavního města Piros, odkud chtějí do Atén s nadějí, že zde získají lístek na cestu dál na sever. Většina jich ale zůstává v beznadějně přeplněných záchytných záborech na ostrově. „Ponižující“ a „nehumánní“, tak popisují záchranné organizace jako Amnesty International poměry v těchto táborech. Některé z nich připomínají se svými vysokými ploty s ostnatými dráty spíš vězení než uprchlický tábor. Toalety jsou ucpané, matrace špinavé, ubytovací kapacity i dvojnásobně či trojnásobně přeplněné. Často vypadává proud. Na ostrově Kos nemá mnoho uprchlíků jinou možnost, než trávit dny na ulici nebo proklouznout do opuštěných hotelů bez proudu a tekoucí vody.

Hrozící bankrot Řecka učinil situaci v posledních týdnech ještě neúnosnější. Kvůli napjaté finanční situaci nemohou úřady přijímat nový personál, i když počty uprchlíků stále narůstají. Podle údajů Amnesty International přišlo na řecké ostrovy jen v prvních červnových týdnech 5 000 uprchlíků týdně, tedy tolik, co dříve v řádech měsíců.

Nejpozději od začátku tohoto týdne se však zdá, že situace v mnoha táborech eskaluje. V úterý napsali místní guvernéři naléhavý dopis do Atén: cateringová firma zásobující záchytný tábor na Samu nedostala už několik měsíců zaplaceno a tábor proto není od pondělí zásobován potravinami. Úřady tak neměly jinou možnost, než otevřít brány uprchlického tábora a uprchlíci se vydali do města, aby si našli něco k jídlu sami. Organizace jako Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) potvrzují líčení guvernérů. Vláda v Aténách později sdělila, že potřebnou částku firmě převede.

Krize bere i poslední peníze

Zdá se, že případ Samu není ojedinělý. Po internetu koluje video, které ukazuje, jak uprchlíci na Lesbu zastavují konvoj s pomocí, údajně proto, že se dozvěděli o zastavení dodávek potravin na Samos.

Zásobovací potíže v táborech zasahují uprchlíky tak tvrdě i kvůli tomu, že už kvůli bankovní krizi nemohou sáhnout do vlastních rezerv. Podle údajů Lékařů bez hranic zavřela právě před několika dny banka Western Union svou pobočku na ostrově Kos – stejně jako všechny jiné banky v zemi. Western Union zajišťuje pro soukromé osoby mezinárodní přesuny peněz; mnoho uprchlíků si u ní ukládá své peníze nebo přes její pobočky vybírá finanční podporu od přátel nebo známých. Zavření pobočky je však od těchto zdrojů peněz z domova odřízlo. Uprchlíci, kteří si doposud ještě mohli dovolit platit pokoj, musí nyní spát na ulici.

Zdá se, že samotná řecká vláda se se situací vypořádá jen těžko. V červnu sice převezla kolem 1 700 uprchlíků z Lesbu na pevninu, v hlavním městě pro ně však není dost prostor k ubytování. Mnoho jich proto přebývá pod širým nebem v okolí náměstí Omonia. Jiní, kteří ještě mají nějaké peníze, spávají po okolních, částečně zchátralých hotelích. Přespání stojí 15 a více eur na noc, mnoho lidí proto spí namačkaných v pokojích s více postelemi.

Dlouho však většina uprchlíků nevydrží ani v Aténách. Nezřídka kdy se snaží dostat se vlakem do Thessaloniki, největšího města na severu Řecka a brány na Balkán. Odtud pak putují dál směrem na sever. Kdo si nemůže dovolit jízdenku, podniká cestu pěšky: podél železničních kolejí, které vedou do bohaté části Evropy, pryč z krize.

 

Článek byl publikován 9. 7. 2015 na webu týdeníku DIE ZEIT (www.zeit.de)

Autoři: Efthymis Angeloudis, Philip Faigle, Karsten Polke-Majewski a Zacharias Zacharakis, Atény

Volně přeloženo; původní článek v německém originále najdete zde: Sie halten nicht mehr lange durch“